Záhady hradu Houska

Hrad Houska | Horoskopyzdarma cz

Přibližně 10 km od hradu Bezděz se nachází hrad Houska, jeden z nejtajemnějších a nejstarších českých hradů vůbec. Hrad Houska by měl být starší než Bezděz, postavený uprostřed doslova neproniknutelných lesů v nepřístupné krajině. Podle legendy byl hrad Houska zbudován na skále, ve které se údajně nacházela průrva do samotného pekla - pekelné bytosti se prý v okolí hradu Houska zjevovaly a trápily zířata i okolní obyvatele - veškeré zprávy o Housce jsou doslova neuvěřitelné a není bez zajímavosti, že po celou dobu, co hrad Houska stojí, byl veřejnosti nepřístupný.

V žádných písemných pramenech se nelze dopátrat jak dlouho hrad Houska stojí

V žádných písemných pramenech se nelze dopátrat jak dlouho hrad Houska stojí a kdo jej postavil; kdo na něm sídlil a k jakým účelům vlastně sloužil. Proč byl hrad Houska vystavěn právě uprostřed středověkých pralesů na místě bez života, bez osídlení a na místě kde se nenachází ani obchodní cesta, kterou by strážil. Odnepaměti se však traduje, že Houska je postavena jaksi obráceně : nikoliv tedy, jak to hradů bývá, aby se někdo nebo něco nedostalo dovnitř, ale naopak, aby se právě něco, co nikdo neumí pojmenovat, a co se také raději nejmenuje, nedostalo ven, do okolního světa ... Původně ani není známa funkce hradu Houska, který sice je postaven na místě, které je pro hrady typické, tedy na skále a dokonce tato skála doslova prorůstá celým hradem, kdy skála sahá až do prvního hradního patra, avšak právě celkové situování hradu je jaksi zcela nesmyslné.

Mnoho otazníků vznášejících se okolo hradu Houska se snaží vyřešit celé skupiny záhadologů

Jednou z nejzáhadnějších místností hradu Houska je kaple, objevená teprve ve 20. letech 20. století a je pravděpodobně jedinou kaplí v Evropě a snad i možná na celém světě, která je vyzdobena freskami, na kterých se nacházejí čarodejnice a pekelné výjevy; bezpochyby nejzajímavějším tématem pak je levoruká lučištnice, která je skutečně jedinou levorukou lučištnicí na planetě; napůl člověk, napůl plaz, která míří šípem na lidskou postavu. K tomu se však ještě dostaneme - napadá Vás paralela ?

Fresky v kapli a materiál skal na hradě Houska

Vyjma gotických fresek z první poloviny 14. století, se kaple na hradě Houska velmi podobá kapli na hradě Bezdězu. Materiál obou hradů, tedy Housky i Bezdězu pochází ze stejné hutě a pracovali na něm stejní mistři. V loveckém sále hradu Houska se nachází rarita, totiž základy hradu ve formě skalního sloupu, který prorůstá celým hradem - skála však tvoří nedílnou součást hradu, který je do skály vytesán od základů až do prvního patra, kdy i celé místnosti prvního patra jsou ve skále vytesány -  tato skála tvoří celé jižní křídlo hradu Houska a pozor : sahá až na hradní nádvoří. Skálou rozumíme usazeniny a zkameněliny druhohorního křídového moře. Nejdříve docházelo k hrubému opracování kamene a následně nástrojem zvaným pemrlice, nikoliv nepodobným dnešní paličce na maso, skálu předkové doupravili do podoby, v jaké se s ní můžeme na hradě Houska setkat dodnes.

Hrad Houska | Horoskopyzdarma cz
Hrad Houska | Horoskopyzdarma cz
Hrad Houska | Horoskopyzdarma cz
Hrad Houska | Horoskopyzdarma cz
Hrad Houska | Horoskopyzdarma cz
Hrad Houska | Horoskopyzdarma cz
Hrad Houska | Horoskopyzdarma cz
Hrad Houska | Horoskopyzdarma cz

Místo založení hradu Houska

Doposud se nepodařilo zajistit jakékoliv písemné záznamy o tom, že by v okolí Bezdězu či Housky vedla obchodní cesta či jakákoliv tehdejší, třeba i vojenská komunikace, a tak je dodnes umístění hradu záhadné - vysoce pravděpodobné však je, že Houska byla podpůrnou stavbou pro vojenskou posádku Bezdězu, který byl v době smrti krále Přemysla Otakara II., zakladatele Bezdězu, již obyvatelnou stavbou. Teorií však existuje několik, kdy jedna praví, že Houska i Bezděz byly původně spojeny podzemní chodbou vytesanou ve skále; spolu s tím však je rovněž i vysoce pravděpodobné, že Houska byla vystavěna z materiálu, který při stavbě Bezdězu přebyl - a nebo prostě a jen proto, že skalní útvar, na kterém hrad Houska stojí, doslova vybízel k výstavbě pevnosti či pevnůstky, která by byla Bezdězu oporou. Je však třeba se zamysleti i nad historickými souvislostmi - Bezděz byl vystavěn na obranu nedaleké obchodní cesty a rovněž tak i proti rozpínavosti sousedních rodů Ronovců a Markvarticů.

Hrad Houska mohl být vystavěn nejen pro účely vojenské, ale i relaxační

Běžní lidé i králové však mají své rozmary, a tak vysvětlení vzniku Housky může být zcela prozaické - malý hrádek vedle monstrózního Bezdězu na vyjížďky po okolí či pro panovníkův klid by mohl být docela logickým důvodem pro výstavbu pevnosti na skále, která by Bezděz nejen chránila, ale sloužila by i v dobách míru k odpočinku a relaxaci. Existují však i podstatně odvážnější, avšak o to starší pověry a pověsti o funkci samotného hradu Houska. Údajně se se v roce 878 n.l. na Housce protrhla zem a z průrvy začala vylézat podivná stvoření - napůl člověk, napůl ještěr, která smrděla sírou a obtěžovala život lidem i zvířatům. Podobně tak se traduje, že na Housce se má nacházet přímý vstup do pekla, takže hrad Houska by vlastně mohla být jakousi zátkou k tomu, aby se tato pekelná stvoření nedostávala zpět na povrch zemský. Hrad Houska tedy jaksi chrání náš lidský svět před světem hříšníků a bytostí pekelných. K těmto bytostem se však samozřejmě ještě dostaneme. Dodnes se však traduje, že ona  "díra do pekla" byla původně studnou, která však zcela vyschla, neboť se do ní nastěhoval sám ďábel, který nedopustil, aby byla čerpána - prý právě proto je v okolí Housky značný nedostatek vody - čert prý zahradil veškeré podzemní prameny.

Brána pekelná na Hradě Houska a pověst o loupežníku Orontovi

Hrad Houska se však stal bránou do pekla i loupežníku, který se na hradě v roce 1639 usídlil - původní švédský velitel Oront. Po třicetileté válce se mnoha Švédům nechtělo zpět do vlasti, neboť násilí a loupení se jim stalo poměrně jednoduchým způsobem obživy. Takovým byl i Oront - bývalý velitel švédské jednotky, s jejímž zbytkem, čítajícím asi 10 mužů, se Oront na hradě Houska usídlil a týral okolí. Loupil, vraždil znásilňoval ženy a týral děti, což se měšťanům nedalekého města Mělníka rozhodně nelíbilo. Měšťané královského města Mělníka se tedy usnesli, že proti loupeživému Orontovi nějakým způsobem zasáhnou - otázkou však oné době bylo "jak". Oronta se nepodařilo po mnoha pokusech lapit, a tak se rozhodli, že na jeho hlavu vypíší odměnu ve výši 100 tolarů. Lidé se však Oronta velmi báli - říkalo se o něm, že se zabývá černou magií, a že provádí tajemné rituály s černou slepicí, která mu měla zajistit nesmrtelnost a věčné mládí. 

Tou dobou ve Stránce žil myslivec, Jiranda, chlapisko velké tak, že třináct čtvrtek loketních měřil, a který se o odměně na Oronta vypsané doslechl a bez prodlení se vydal za jiným myslivcem z Olešnice, jménem Jindřich Mazanec. Jindra Mazanec se však obával, že na Oronta jim síly stačit nebudou, neboť se jednalo o skutečně nebezpečného zlotřilce a zdálo se, že jej ani žádná koule ze zbraně nemůže trefit. I přesto se však Jirandovi podařilo Mazance přesvědčit - že je potřeba mít pouze pěknou mysl a věřit ve vše dobré. Vydali se tedy po domluvě za místním kovářem, o kterém se říkalo, že znal mnoho tajných nauk a uměl ulít kulku, která by Oronta sprovodila ze světa. Bylo však potřeba ulít kulku o půlnoci za měsíčního úplňku, následně posvěcenou ve jménu Pána. Dříve však, než se na Oronta vypravili, zkoušeli myslivci, který z nich má ruku pevnější a umí lépe střílet - zapálili v noci svíčku před hospodou, poté, co odměřili 30 kroků. Mazanec se třefil 3x a tak bylo rozhodnuto podle dohody - kdo za sebou 3x svíci ve tmě trefí, ten bude na Oronta střílet. Následně se vypravili k hradu Housce, který byl již zcela zpustlý a veškeré okolní budovy byly již vypáleny nebo rozbořeny. Nejblíže se u hradu Houska nacházela budova, která prý původně byla kovárnou - nyní však již zcela poničená - a tam se Jiranda a Mazanec utábořili. S sebou měli každý tři ručnice, provazy a hřeby z bran a chlapy z okolních vesnic, kteří se skryli v okolním houští hradu. Hřeby měly sloužit k tomu, aby byly zaraženy do zdí a prostřednictvím kterých se měl Jindra Mazanec dostat ke krovům střechy hradu. Jindra Mazanec se tedy dostal až k hambalkám a vyndal šindel tak, aby jí mohl prostrčit ručnici nabitou onou speciální kulkou odlitou pro Oronta. Následně se Jiranda nenápadně a potichu ukryl zpět v křoví u hradu a na Oronta hlasitě zavolal. Oront se zvedl od hodovního stolu a přispěchal k oknu, neboť se zdálo, že mu některý z jemu věrných pro něj nese zprávu. To však bylo již pozdě : poté, co Jiranda na Oronta zavolal a Oront se v okně objevil, Mazanec na něj svrchu vystřelil a trelil jej přímo do hlavy. Orontova poslední slova prý patřila jeho černé slepici - té se mu však již nedostalo a padl mrtev k z okna. Když Jiranda viděl, že se Mazanec více než dobře trefil, začal svolávat všechny ukryté muže z lesa a houští a začal střílet tak, aby vše vypadalo, že je pod okny hradu Houska mnoho ozbrojených mužů. Ti začali děsivě křičet a ječet tak, aby se po širém okolí ten děsivý jekot co nejvíce rozléhal. Všech deset loupežníků z Orontovy družiny pak přepadl takový strach, že se sami bez boje prostému lidu vzdali někteří prý chtěli prchnout, avšak chlapi před hradem jim v tom zabránili - Jiranda s Mazancem a ostatními muži je pak svázali a dovedli je do Stráneckého pivovaru, kde přenocovali - prý v tu noc stránecký sládek nestačil piva čepovat. Následně bylo všech deset Orontových služebníků přivedeno do města Mělníka před měšťany a prostý lid a oběma myslivcům byla vyplacena stotolarová odměna. Když se pak Jindra Mazanec vrátil zpět domů, prý do zdi nabil hřebík a na něj pověsil pušku, kterou Oronta zastřelil a zapřisáhl se, že z ní již nikdy střílet nebude. Jeho děti po několik generací prý uchovávali tuto ručnici a spolu s ní i jeden z tolarů, který si jejich otec vysloužil za Orontovu hlavu. V prvním patře hradu Houska dodnes charismatický kastelán, spisovatel a průvodce Miroslav Konopásek, autor knihy "Kastelán o Housce", ukáže všem zájemcům okno, u kterého loupeživý Oront došel zaslouženému trestu. 

Interiér hradu Houska | Horoskopy zdarma.cz
Interiér hradu Houska | Horoskopy zdarma.cz
Interiér hradu Houska | Horoskopy zdarma.cz
Interiér hradu Houska | Horoskopy zdarma.cz
Interiér hradu Houska | Horoskopy zdarma.cz
Interiér hradu Houska | Horoskopy zdarma.cz
Hrad Houska | Horoskopy zdarma.cz

Peklo, předpeklí a tajemné bytosti na hradě Houska

Tajemný hrad Houska byl zpřístupněn veřejnosti poprvé v roce 1999. Dnes hrad Houska žije kulturním životem a mnoha zábavnými akcemi, mezi které patří jarmarky řemeslníků, vystoupení šermířů, či hudební a taneční produkce. Na hradě Houska se nachází sezónní i stálé dobové expozice a probíhají zde aktivity jednotlivců i firem včetně svatebních obřadů. Ve sklepení hradu Houska, kterým se vine nit záhad a tajemství, neboť se zde nacházejí nedávno objevené, ale i doposud chodby teprve tušené. V těch objevených, a to dokonce i teprve nedávno, se nachází expozice "předpeklí", resp. brána do pekel. A bodejď  by se nenacházela - odjakživa se o Housce povídá, že byla vystavěna  na puklině ve skále tak, aby se zabránilo pekelným bytostem vstupu na světlo Boží. Dnes se nachází na hradě Houska dřevěné peklo, které je ručně vyřezávaným lipovým pohyblivým peklem, volně inspirovaným Dantovou Božskou komedií, konkrétně její první částí Peklo. Dvanáct metrů dlouhé a dva metry vysoké umělecké dílo sestává z jedenácti pohyblivých obrazů znázorňujících pekelné tresty za lidské hříchy na Zemi. Dřevěné peklo z lipového dřeva tvoří sto šedesát figur, ze kterých je více než třetina pohyblivých, kdy návštěvníci spatřují celé dílo v devíti kruzích autorů Tomáše Štěpána, řezbáře a loutkáře Jana Kopeckého a grafika a loutkáře Ing. Vladimíra Veselého.

Neznámé druhy stvoření, Reptiliáni a hrad Houska

V poslední době se stalo snad módou, snad kouzlem nechtěného a nebo doslova nenápadně chtěným procesem hovořit o Reptiliánech - bytostech, které se zdržují pod zemí; bytostmi, které jsou napůl člověkem a napůl plazem. Tyto bytosti jsou kříženci lidské a zvířecí rasy, humanoidy, kteří umí měnit svou podobu na lidskou - ,má se jednat o tajně vládnoucí rasu, která drží lidstvo v područí, experimentuje s lidským genomem a lidstvo doslova zotročuje. Faktem však zůstává, že příběhy o dracích, hadech a humanoidech s velkou silou se prolínají téměř všemi náboženstvími a fakticky všemi kulturami - od biblického hada, který Evě podal "jablko poznání" až po draky či plazy projevující se v kulturách starého Mexika, Číny, Sumeru či Egypta. Je možné, že právě Houska se stala onou zmíněnou zátkou, která má vstup do reptiliánského podzemí doslova zazdít a zatajit ? Je skutečně možné, že ano - podle popisu z dávných vyprávění se v okolí skalní pukliny objevovaly "bytosti pekelné, páchnoucí a lidi i zvířata obtěžující". Rovněž tak i levoruká lučištnice je napůl člověkem a napůl plazem, která míří na lidskou postavu - pokud se zamyslíme, naši předkové nám pravděpodobně chtěli prostřednictvím grafického sdělení předat informaci a jasný signál : pod kaplí na hradě Houska se nachází "brána do pekel", ve které žijí zvláštní bytosti, které neříjemně zapáchají, mají velkou sílu a člověku i zvířatům jsou obtížné. Snad i právě proto je Houska vystavěna obráceně - má náš svět chránit před tím, co by mohlo z průrvy pod Houskou vylézat a nikoliv chránit ty, kteří by hrad Houska chtěli obývat.

Karel Hynek Mácha a hrad Houska

O Karlu Hynku Máchovi se říká, že na hradě Houska sepsal dopis místnímu myslivci, ve kterém popisuje rok 2006 v Praze - jazykem své doby však ve skutečnosti Mácha v žádném dopise z hradu Houska nehovořil : falzifikovaný dopis je dílem české spisovatelky Františky Vrbenské pro knihu "Čas hradů v Čechách" - i přesto se však některé kruhy záhadologů domnívají, že Mácha onen dopis skutečně sepsal.

Temná postava bez obličeje v mnišské kápi

Traduje se, že na hradě Houska je možné spatřit tajemnou černou postavu bez obličeje v mnišské kápi, která prý brání všem, kteří by na Housce chtěli přenocovat a nebo se na hradě zdržovat - bývá prý vídána zejména, když se sešeří těmi, kteří by klid hradu chtěli narušit ... Jedná se o ducha loupeživého Oronta ?

Ďábelský kámen nedaleko hradu Houska

Nedaleko hradu Houska, poblíž myslivny, se nachází "ďáblův kámen", na kterém odpočíval čert, který místního zlého sedláka nesl do pekla a dodnes prý jde na kameni rozeznat otisky čertových kopyt a řetězů.

Hrad Houska v současnosti

Houska byla v držení mnoha pánů a ve svých zdech hostila mhono významných osobností a i dnes je v soukromých rukách. Původní majitel hradu Houska Josef Šimonek byl příkladem tzv. „amerického snu“ v českých podmínkách. Z chudého vesnického kluka to dotáhl ve třiceti letech na ředitele Škodovky a po vzniku Československa se stal senátorem za agrární stranu. Praděd dnešního majitele, Josef Šimonek hrad Houska v roce 1924 zakoupil a roku 1928 byl původně chátrající hrad po generální opravě používán jako reprezentační letní sídlo. Josef Šimonek byl za Rakouska-Uherska povýšen do šlechtického stavu s titulem barona jako jedna z největších postav rakousko-uherského průmyslu. V padesátých letech minulého století byl veškerý majetek rodu Šimonků znárodněn a hrad měl sloužit jako noční sanatorium pro zaměstnance nedalekých chemických závodů. V současné době hrad vlastní pravnuk Josefa Šimonka, Ing. Jaromír Šimonek.