Magie, černá magie, bílá magie, čarodějnictví a kouzla a magie

Pojem magie, ať již magie bílá či magie černá, magie kouzel zbavená či magie spolu s čarodejnictvím znamená oblast lidské zkušenosti s pokusy ovlivnit v dobrém či špatném osudy druhého člověka, osudy více lidí, vlastní situaci či budoucí život na tomto světě.


 

Černá, bílá, čarodejnická, lidová, křesťanská či pohanská magie se vždy vyznačuje pohnout osudy jiných lidí

Středověká lidová magie smíchala křesťanství a pozůstatky starších pohanských náboženstvá a zvyků. Římské zvyky se odrazily v pozdějších obřadech „obcházení hranice“, které se na některých místech v Evropě na jaře stále ještě konají. Průvod včele s kněžími, nesoucími kříže, obcházel hranici vesnice nebo města, a opsal tak kolem nich magický kruh. Za pochodu se občas pronášely modlitby ke Kristu, Panně Marii a svatým za dobrou úrodu a odvrácení bouřek a pohrom. Občas se průvod zastavil a mladí muži a ženy byli bičováni, aby si prý dobře zapamatovali, kudy hranice vede. Takto se patrně vysvětloval zvyk, jehož původní účel byl buď zapomenut, nebo nepříjemně připomínal pohanskou magii plodnosti.

Magický rituál prováděný skákáním je starý tisíc let a používali jej i druidští kněží

Pro zlepšení růstu plodin se v Evropě po staletí, stejně jako tomu bývalo v antickém řecku a římě praktikovalo skákání. Výskoky tanečníků z Morrisu jsou toho příkladem dodnes. V Belgii lidé tančili kolem hořících hranic a skákali přes ně, aby si zajistili dobrou sklizeň. V jedné oblasti Švýcarska, obvykle za letního slunovratu, chodívali maskovaní muži ve skupinách od vesnice k vesnici, divoce tloukli klacky a skákali, aby přinutili obilí růst do velké výšky. V Německu i v jiných zemich lidé o velikonocích skákali přes hranice, což lze na základě imitace spojit nejenom s plodností, ale také i s Kristovým zmrtvýchvstání z hrobu. Na první velikonoční svátek dívky v Lotyšsku a Makedonii ráno věší houpačky a houpají se na nich tak vysoko, jak jen jde. Do 19. století byly ženy v Anglii na Velikonoční pondělí třikrát po sobě vyzvedávány do výše.

Původní magické rituály bílé magie i původní magické rituály černé magie sahají k úkonům, které měly za pomoci magických formulí zajistit plodnost země a dobrou úrodu

V západní a severní Evropě sahají zvyky tohoto druhu až do dob předkřesťanských, do dob germánských a keltských kmenů. Germánská božstva byla někdy nošena v průvodu, který procházel krajem, což mělo zajistit blahobyt a štěstí. Ve středověku se tento rituál prováděl s obrazy Krista, Panny Marie a místních svatých v celé Evropě. Podle Tacitovy Germánie z prvního stol.n.l. v Dánsku a Šlesvicku - Holštýnsku putovala bohyně Země, Matka tam+jších kmenů po celé zemi na voze taženém krávou, ve kterém byla uchovávána její posvátná socha. Když se bohyně navrátila domů do ostrovního háje, její sochu a vůz očistili otroci. Protože však bohyni spatřili a dotýkali se jí, byli otroci po vykonané práci okamžitě utopeni. V pozdějších dobách vykonával se Skandinávii podobnou cestu bůh plodnosti Freyr. Putoval v těžkém voze nebo na lodi a byly mu obětovány lidské oběti. V tomto obyčeji má zřejmě původ středověký skandinávský zvyk, kdy se kolem polí nosila loď, aby jim bylo požehnáno. Tento zajímavý obyčej nevymizel ani v Novověku.

Vznik a historie černé magie, bílé magie a magie obecně na pozadí lidských dějin

Tacitus popsal germánské způsoby určování osudových znamení z hlasu ptáků a ržání či odfrkování posvátných bílých koní. Germáni rovněž metali los, k čemuž používali kousky dřeva s různými znaky, které házeli na bílou látku. Ze znaků se časem vyvinula runová abeceda, která byla obestřena tajemnou, magickou atmosférou. Slovo runa vzniklo ze slova znamenajícího tajemství, které se v moderní němčině dochovalo ve slově „šeptat“, tedy raunen. Runy působily magicky na to, co jimi bylo zapsáno a požívaly se k léčení, ochraně válečníka v bitvě nebo k utišení vln během plavby. Runy byly vytesány na náhrobní kameny, aby seslaly kletbu na toho, kdo by se je pokusil znehodnotit nebo ukrást. Runy se rovněž vyrývaly do mečů, aby byly ve válce nepřemožitelné. Když křesťanství dobylo sever, byly runy zakázány jako nástroj ďábla. Na Islandě byly až do konce 17. století upalováni lidé, u nichž se runy našly.

Magické rituály bílé magie i magické rituály čeřrné magie provozovali různé společenské systémy i různá náboženství

Germánští, skandinávští a keltští králové z předkřesťanského věku měli stejnou magickou moc a zodpovědnost za úrodnost země a blahobyt svého lidu podobně, jako v Egyptě faranové. K zajištění plodnosti a úspěchu ve válce se pak rovněž používaly oběti. Antičtí autoři byli odpuzováni lidskými oběťmi, které Germáni přinášeli svým bohům – například váleční zajatci byli po bitvě věšeni na stromy. Antické autory rovněž ohromovala horlivá marnotratnost, s jakou Germáni házeli válečnou kořist, koně, zbraně, ozdoby do močálů a řek jako dary bohu války. Keltové, kteří byli lovci lebek, hledali osudová znamení ve smrtelných křečích mužů bodnutých do zad, postřelených šípem nebo naražených na kůl. Vykonávali rovněž lidské oběti utopením, ubodáním, zadušením, pověšením, upálením, nebo kombinací několika těchto způsobů. Gaius Julius Caesar označil galské Kelty za „velmi pobožné“ …

Věštění budoucnosti za pomoci magie černé i magie bílé bylo často prováděno brutálním způsobem na lidských obětech, kterými byli většinou zajatci

Když římská armáda zaútočila v roce 61 n.l. na druidskou pevnost Anglesey ve Walesu, musela čelit nejen nepřátelským válečníkům, ale i ženám v černých šatech s rozcuchanými vlasy,které se oháněly pochodněmi. Kolem nich se zpravidla soustředilo několik druidských kněží, kteří s rukama zdviženýma k nebi pronášeli modlitby, nebo vyráželi kletby. Celý tento výjev římské vojáky natolik ohromil, že strnule zírali a často nastavovali ranám nehybné tělo. Poté, co se vzpamatovali, nepřítele porazili a zničili druidské posvátné háje. Považovali totiž za dovolené obětovat na oltářích krev zajatců a dotazovat se bohů podle lidských útrob.

Magické rituály černé magie Keltů byly provázeny věštěním z lidských útrob získaných zaživa

Římané potlačili druidismus v Gallii a Británii, avšak nikoliv v Irsku, kam se římané nikdy nedostali. Druidismus v Irsku přetrval až do vítězství křesťanství. Také ve Skotsku Druidové pravděpodobně přetrvali až do křesťanských dob. Druidové byli součástí posvátného keltského specializovaného kněžstva, nebo v širším smyslu určité skupiny lidí, jimž Irové říkali „umělcí“. Tato vrstva zahrnoval kněze, učence, bardy, věštce a zručné řemeslníky. Tento druh lidí tehdy obklopovala tajuplná atmosféra. Druidismus byl patrně předkeltskou záležitostí, kterou keltové v Gallii a Británii přejali od dřívějších obyvatel. Ve svých počátcích druidismus obsahoval prvky šamanismu. Podle irské tradice byli druidové mocnými kouzelníky a mohli na sebe vzít jakoukoliv podobu, kterou si Druid vybral. Při jedné příležitosti měl na sobě nejvyšší druid irského krále býčí kůži, ptačí hlavu a připevněná křídla. Druidové provozovali inkubaci, jedli kočičí, psí a prasečí maso a spali na býčí kůži za účelem navození prorockých snů.

Magie a magické rituály, které měli Druidové provozovat leží v protikladu k vysokým znalostem, kterými Druidové disponovali

Druidové byli strážci tradičního vědění a moudrosti včetně poznatků o bozích, přírodovědy a astronomie, byli strážci kalendářů, sbírali byliny a provozovali léčitelství, strážili kmenové zákony. Říkalo se, že než se člověk stal Druidem, musel projít dvacetiletým výcvikem. Plinius tvrdí, že Druidové uctívali dub a jmelí. Jmelí pak následně používali v magii, poté co je obřadně sťali zlatým srpem a v pádu zachytili do bílé látky. Používali prý rovněž magické vejce slepené z hadích slin.

Magii a magické rituály černé magie i bílé magie včetně prvků magického čarodejnictví provozovali Druidové často a obřadně

Některé zprávy o druidech z antických dob se vyznačují mlhavou romantickou úctou, která se znovu objevuje v novověkém druidském hnutí. Jako mudrci a odborníci na posvátno byli druidové přirovnáváni k mágům, egyptským kněžím a bráhmanům. Byla jim připisována pythagorejská víra v reinkarnaci, v ovládání numerologie a vynikali v astrologii. Na druhé straně si získali zlou pověst díky své zálibě v lidských obětech a spojitosti s posvátnými háji a svatyněmi hluboko v lesích. Jednu takovou magickou paseku poblíž Marseille popisuje Lúkiános jako louku mezi stromy potřísněnou lidskou krví, na které stály zlověstné dřevěné sochy bohů, vybledlé a nahlodané stářím.

Magie a magické rituály, magie a čarodejnictví provozované Druidy a Kelty bylo s příchodem křesťanství potlačováno, avšak většina přetrvala pod vnější křesťanskou slupkou

S postupem upevňování moci křesťanství v severní a západní Evropě církev pohanské náboženství, obětování a uctívání prastarých vztyčených kamenů zakázala, avšak velká část pohanských zvyků přetrvala staletí pod vnějším křesťanským nátěrem. Svatá zřídla byla i nadále považována za svatá místa, která mohou zázračně uzdravovat a přinést štěstí, avšak jejich moc byla přenesena na některého z křesťanských svatých. Velká slavnost Beltana a Samain se proměnila ve svátek prvního máje a svátek Halloween. Primitivní pohanské magické rituály a zvyky si udržovaly svou živnou půdu po staletí, protože posilovaly víru a solidaritu komunity, protože po staletí „fungovaly“. Některé z nich se dochovaly do dnešního dne a mnohé byly oživeny nebo obnoveny v 19. století.

Průměr: 3.4 (hlasů)
Jak často čtete horoskopy ?:

style="display:block"
data-ad-client="ca-pub-6557227008945158"
data-ad-slot="2144181454"
data-ad-format="link">