Záhady a tajemno - Záhada Einsteinovy teorie relativity

Záhadné spojité černé díry patří do oblasti záhad a tajemna jednoznačně, neboť si zatím neumíme představit tunely do prostoročasu tak, jak byly nedlouho po zveřejnění Einsteinovy Obecné teorie relativity prokázány.


Ziskejte penize za prijem emailu a SMS od ceske spolecnosti

Do oblasti záhad a tajemna patří i tajemné tunely do prostoročasu, které byly prokázány již roku 1916

Modelové zobrazení zakřivení prostoru a času tak, jak jej chápal Albert Einstein | Horoskpyzdarma.czJiž roku 1916 objevil německý astronom Karl Schwarzschild řešení Einsteinových rovnic obecné teorie relativity, z nichž vyplývá, že tunely do prostoročasu mohou existovat. Tyto struktury spojují vždy dvě černé díry. Kdo by je však chtěl použít jako zkratky pro mezihvězdné výlety, dostane se bohužel do slepé uličky. Hadice s dvěma černými dírami na konci nevěstí nic dobrého. Jejich mohutná přitažlivost by takový tunel okamžitě prakticky v momentě jeho vzniku, zase zničila.

Záhadná existence černých dvojděr, které mohou být branami do jiných tajemných dimenzí Vesmíru

Ve vědeckofantastickém románu Kontakt z pera astronoma Carla Sagana je lidstvo přesně instruováno vyspělou mimozemskou civilizací, jak je možné vybudovat prostorové mosty mezi Zemí a středem Mléčné dráhy.

Záhadný vznik Vesmíru z ničeho a tajemné teorie o vzniku Vesmíru na základě kvantových polí

Již na nejmenší úrovni přírodních jevů řádově nepředstavitelně daleko pod subatomárními číselnými hodnotami, existují gravitační poruchy na způsob černývch děr. Moderní teorie kvantového pole vychází z toho, že podstatou všech sil-jak elekromagnetických tak i jaderných a gravitace-je výměna zprostředkovatelských částic. Tyto částice povstávají prakticky z ničeho - přesně řečeno z vakuovaného stavu. Výše uvedené tvrzení zní na první poslech jako báchorka z kouzelnické dílny. Jak by mohla hmota, a tím i energie, vzniknout z ničeho  ? V makroskopické oblasti by to vedlo k nenapravitelnému narušení posvátného zákona zachování hmoty a energie.

Tajemný kvantový prostor plný záhad a tajemství, jenž se doposud nepodařilo objasnit

Nikoli však v kvantovém prostoru, tomto nejmenším světě z nejmenších, v němž se stále zřetelněji projevují fascinující zdánlivé paradoxy. Zde v této fyzikální říši divů, mohou reálně vznikat částice z energie vakua, které tedy není úplně prázdné - samozřejmě jen na nesmírně krátké okamžiky. Na tuto dobu, která se nachází pod definovaným prahem vykazují jisté účinky a pak se zase rozpadají. Právě na tuto určitou dobu příroda jakoby přivře jedno oko a umožní tajuplným „virtuálním částicím“ jak bývají také nazývány, přízračnou existenci těchto subatomárních, nesmírně pomíjivých struktur. V kvantové oblasti je tedy přechodně možné narušit energetické vztahy, ale tolerance je opravdu malá.

 Existují skutečně záhadné virtuální částice, které obestírá tajemství fyziky, které nebylo dosud odhaleno ?

Podle našich měřítek musí být energetická bilance prakticky okamžitě vyrovnána. Jedna z proslavených Heisenbergových relací neurčitosti, popisujících všechny tyto mikroskopické tolerance, umožňuje vakuu neustále produkovat nové virtuální částice a antičástice. Těmito vakuovými výkyvy, fluktuacemi na nejmenší možné stupnici, se dramaticky mění a přetvářejí i gravitační pole. Pokud bychom je teoreticky nepředstavitelně mnohokrát zvětšili, objevila by se skutečná krajinná bludiště z příkrých ostrých pohoří, hlubokých údolí, propastí, mostů i podzemních tunelů. Nepřipadá Vám povědomé spojení s fraktální geometrií ?

Tajemno v souvislosti s černými dírami a záhada zhroucení hmoty do antihmoty 

Americký fyzik, profesor John Archibald Wheeler, přítel génia Alberta Einsteina, vychází z toho, že v této „kvantové pěně“ existují černé minidíry, které jsou tunely spojené s takzvanými bílými dírami / rovněž v mikroskopickém formátu/. Jak je už možné usoudit z jejich názvu, ve srovnání se svými neviditelnými sourozenci představují zjevný opak. Zatímco černé díry jsou „implozivní centra“ která všechno ve své blízkosti nenasytně pohlcují, jsou bílé díry lokality vyznačující se explozivními aktivitami. Hmota z nich nepronik „ven“ do jiných časoprostorů, nýbrž „dovnitř“ do našeho známého vesmíru, do tajemného Vesmíru plného záhad tak, jaj jej všichni lidé známe ?

 Záhada tajemných černých děr a mysteriozní představa černých děr jako stroje času

Jak by bylo možné smysluplně využít tuto zvláštní konfiguraci černá díra - tunel - bílá díra k bleskovým mezihvědným, nebo dokonce mezigalaktickým výpravám. Libovolný objekt, například „hyperkosmická loď“ by pak mohl díky černé díře získat potřebné zrychlení, provést skok mezi dimenzemi a nakonec zase na druhém konci tunelu vystoupit - ve vzdálenosti statisíců, milionů a miliard světelných let od místa startu. Co se na papíře jeví jako technická hračka, by ovšem v praxi bylo více než složitým, dobrodružným procesem plným překážek a problémů. 

Dokážeme si představit vyspělou civilizaci, která z této kvantové pěny oddělí tunel a zvětší ho do makroskopických rozměrů

V současnosti si vůbec nedokážeme představit, jak by se takový let mohl stát skutečností. Matematická teorie nám pouze umožňuje vytušit, jaké možnosti by měla kosmická supercivilizace, s jakými obtížemi by zpočátku i ona musela bojovat.kdyby chtěla realizovat takový komplexní projekt. Jedním z hlavních problémů by přitom bylo uchránit gravitačně nesmírně zatížený tunel před předčasným zhroucením a hyperkosmické lodi poskytnout dostatek času k tomu, aby jím stačila proniknout.

Záhadné cesty do minulosti za pomoci tajemných černých děr by bylo možné absolvovat díky vlastnostem gravitace

Určitou možností, jak zachovat toto spojení, by bylo vytvoření antigravitačního pole uvnitř tunelu. Profesor Thorne a jeho kolegové vycházejí z následujících úvah : Přitažlivost, tedy gravitace, nevzniká výhradně působením hmotnosti tělesa, ale i tlaku, který vyvolává. Za běžných okolností však tlak příspívá jen zlomkem procenta k celkové gravitaci. Tlak /oproti hmotnosti/ může být jak pozitivní, tak i negativní /v podobě tažné síly/. A to už je první krok k antigravitaci : Kdyby bylo možné najít systém, v němž tento negativní tlak převládá nad existující přitažlivostí, byla by nepochybným výsledkem antigravitace.

Tajemné a záhadné černé díry motají hlavu předním vědcům díky možnosti antigravitace

Už v roce 1948 objevil holandský fyzik Hendrik Casimir jeden zajímavý efekt. Jestliže se paralelně a bezprostředně vedle sebe nastaví dvě reflexní elektricky vodivé desky, dojde k poruchám v elektromagnetickém kvantovém vakuu. Tím vzniká negativní tlak, který se mezi deskami projevuje jako nepatrná přitražlivá síla, navenek však jako antigravitace.

Praktické pokusy lze k potvrzení vlastností záhadných černých děr sestavit velmi obtížně

Tři fyzikové z Caltechu se domnívají, že systém fungující na principu Casimirova efektu by mohl časoprostorové štoly udržet dostatečně dlouho. Tato konstrukce by samozřejmě nesměla mít příliš velkou hmotnost, jinak by její vlastní gravitace získaný efekt opět zničila. Citlivou rovnováhu v tomto fantastickém a neméně záhadném kosmickém tunelu by neporušila ani kosmická raketa, která by jím co nejrychleji proletěla. Jednoduše jakési "Vesmírné komando" nejvyššího řádu.

Kromě charakteru rychlodráhy se mosty přes hyperprostor vyznačují ještě další více než podivuhodnou vlastností - je možné je použít jako stroje času. K tomu by se musel konec tunelu zrychlit téměř na rychlost světla, pak zase zbrzdit a vrátit se do výchozí pozice. V souladu s Einsteinovým paradoxem dvojčat by čas na nehybném konci plynul mnohem rychleji. Všechno by tam mnohem více zestárlo. Pohyblivý otvor by měl oproti tomu časovou ztrátu. Z čistě teoretického hlediska by astronaut, který do hyperprostoru vkročil nehybnou černou dírou, by při výstupu pohyblivou /bílou/ dírou musel cestovat do minulosti. Carl Sagan napsal :

“Pokud ve struktuře tohoto prostoročasového kontinua skutečně existují takové díry, pak neexistuje ani ta nejmenší pochybnost o tom že je mohou využívat kosmické lodě při cestování prostorem a časem. Největší překážka, která by se přitom musela překonat, je přitažlivost černé díry."

Přesto je skutečně možné, že nějaká nesmírně vyspělá civilizace v galaxii - je to samozřejmě pořád ryzí spekulace - vybudovala pro galaktickou rychlopřepravu dopravní systém na základě černé díry. Kosmická loď by byla navigována spojenou sítí černých děr k té,která se nachází nejblíže k místu určení.

Je možné, že tajemné vlastnosti černých děr využívají vyspělé civilizace k pohonu svých kosmických lodí

Někteří vesmírní fantastové už dokonce spekulovali o tom, jestli by nebylo dokonce možné černé díry, tunely a gravitační stroje vyprodukovat a využít uměle. Do určité míry to opět připomíná zprávy Roberta Lazara o jeho výzkumech leteckých objektů v nevadské Area 51. Pokud mu budeme důvěřovat, skládá se pohonný systém oněch kotoučovitých či diskových objektů ze dvou odlišných hlavních prvků: Jeden z těchto agregátů, jehož technická konstrukce není reprodukovatelná, vyvolává podle Lazara změnu prostorové struktury, zatímco druhý přístroj generuje gravitační vlny. Tento pozoruhodný systém by také vysvětloval podivné nepravidelné pohyby, které byly zaznamenány při nočních zkušebních letech daných objektů. Světelné záření létajících kotoučů bylo podle Lazara zalomeno vlastní aktivní přitažlivostí a silně zkreslovalo skutečný průběh letové dráhy.

Generátor gravitačních vln není pouze záhadným a tajemným přístrojem, neboť teoreticky jej lze využít k cestování v prostoru a čase

Vyjdeme-li ze všech těchto poznatků, je možné oprávněně předpokládat, že jiné kosmické civilizace dokáží gravitační efekty vydatně a smysluplně využívat pro své účely. Možná že ovládají i hyperprostorový let.My jsme se zatím dostali k tomu, že jsme tyto vyšší dimenze vytušili,pomalu je pro sebe objevujeme a včleňujeme do svého obrazu světa. Je to ovšem pořád začátek.

 

Teorie o počátku vesmíru hovoří o deseti i více původních dimenzích, které se krátce po prvotním třesku smrštily a upadly do spánku na způsob Šípkové Růženky. Kde jsou nyní tyto dimenze? Pokud se o nich vůbec dá mluvit, vyjde někdy najevo jejich smysl a užitek ? Zůstává mnoho nezodpovězených otazníků. Vyznačují se vyspělé kosmické civilizace i vyšším rozměrovým vědomím než my větší „rozměrovou svobodou“ ? Možná, že jsme sami zajatci nikoli času a prostoru, nýbrž v čase a prostoru ? To by ovšem byla groteskní situace: Domníváme se, že teleskopy pronikáme světem, a přitom bychom hleděli pouze na stěny své „cely“. Věříme, že se můžeme prostorem a časem pohybovat volně jako ptáci - a přitom v něm možná vězíme pevně a naprosto nehybně jako připínáček na nástěnce. Možná, že existuje jakýsi automatický rozvoj, který nás dovede k pochopení vyšší kosmické jednoty.

Ještě nehodnoceno. Buďte první :-)
Jak často čtete horoskopy ?:

style="display:block"
data-ad-client="ca-pub-6557227008945158"
data-ad-slot="2144181454"
data-ad-format="link">